MOJE TĚHOTENSTVÍ

Ahojky, tak vás tu všechny moc zdravím. Nedávno jsem se zaregistrovala, ale teprve dnes jsem dostala odvahu jsem napsat. Ze začátku bych se měla možná představit. Jmenuji se Zuzana a je mi 17 let. S s svým přítelem žiji od 15. let, pač jsem u něj začala bydlet místo internátu. No a teď už jsem tam odstěhovaná natrvalo. Navštěvuji 3. ročník obchodní akademie. Nedováno přišla řeč (mezi mnou a přítelem) o miminku. Řekl mi, že by klidně bral abych byla těhotná, ale že kvůli mě počká než dostuduji(samozřejmě je to tak nejrozumější). Ale já bych tak miminko, klidně brala hned. Není to jen nějaký chvilkový pocit. Spoustu věcí jsem si užila od 13 do 15. Nyní už mě nelákají ani žádné diskotéky atd. a raději se bavíme s přítelem jinak. mám spoustu starších přátel a vůbec se necítím na 17 let. Možná je to jen subjektivní pohled, ale prostě se nemám ani se svýma vrstevnice pořádně ani o čem bavit. Příjdou mi všechny tak strašně pubertální. Nevím. Samozřejmě chápu jaký je miminko záhul, že bych padala na hubu, až bych musela v noci vztávat atd. Vím, že by se mé zájmy podřizovaly zájmům miminka a s tím vším počítám. Dokážu si představit jak je to náročné nejen psychicky, fizycky, ale také finančně. Musím říct, že finančně jsme na tom s přítelem celkem dobře. Má slušně placené místo, takže myslím, že by neměl být problém a navíc když mi sám, řekl, že by miminko bral klidně hned. Tak nějak nezávazně jsme se dohodli, že se začnem snažit v září nebo v listopadu r.2010. Ale já bych si to moc přála dřív. Já vím, že vám to příjde možná dětinské, ale já to tak prostě cítím a nevím co s tou obrovskou haldou pocitů mám dělat. Je mi to trapné. Nevím jak mu říct, že by mi nevadilo kdybychom se začali snažit dřív. Prosím o radu. Co si o tom všem myslíte? Je to ujeté co? Chtěla bych slyšet vaše názory ať jsou jakékoliv ať jsou kladné či záporné budu ráda když se někdo ozvete. Hezký večer Zůza

Ahoj Zuzko, určitě neexistuje žádné pravidlo, kdy je ženská mentálně zralá na dítě, to je individuální. Já osobně si myslím, že pokud už není pozdě a miminko není na cestě spontánně, tak rozhodně není v sedmnácti kam spěchat, za pár let by sis to mohla naopak vyčítat. Já už mám sice půlroční miminko, takže vím jaké to je, když žena touží po dítěti, chápu tě, ale zkus se nad tím ještě zamyslet, vždyť můžete s přítelem plánovat i jiné příjemné věci, pokud on není oproti tobě o hodně starší, tak vám nic neuteče.

Ahoj jmenuji se Lucka. Měla jsem přítele taky od 15let byli jsme spolu každý den když mi bylo 18 let tak jsme se vzali a ve 20 se mi narodila dcera Simonka. Vše bylo vpohodě jenomžo potom se mi manžel začal odcizovat. Nespal se mnou a hlavně si vubec nevšímal dcery. Spíš křičel na dceru i na mě ať jsme sticha když jsme si třeba spolu hráli atak. Když byli Simonce dva a pul roku tak jsem od něj odešla zjistila jsem že si chodí užívat z ženskýma, také chodil hodně do hospody, a já už to nemohla dál snášet. Našla jsem si podnájem a zustala s dcerou sama. Nejni jednoduché být z dítětem sama to mi věř, je třeba nemocné má horečku atd a ty potřebuješ jít nakoupit nebo ti dojdou léky a jak se máš dostat na nákup, dítě má horečky nemužeš ho brát ven a co teď?A takových případu je víc. A proč ti to vše píšu asi jen pro to že jsem byla mladá nerozumná a chvátala jsem. Viš s dítětem nikdy nejni kam chvátat potom to odnáší jenom ty dětičky. Neříkám že tvuj přítel je taky takový ale z mé skušenosti bych počkala. Ik dyž mít dítě je opravdu kráné, ale člověk také musí myslet na to miminko a co bude dál. Pokud si myslýš že je to ten pravý tak si to miminko pořiďte ale dobře to promysli.

Ahoj Zuzko,
nevím jestli to tady ještě čteš, ale já být Tebou, tak bych počkala až si po škole najdeš práci a uděláš si tam nějakou praxi, aspoň rok. Nejde jen o peníze, ale o to, že si začneš budovyt nějaké svoje zázemí. Budeš mít nějakou svoji jistotu, nikdo Ti nebude říkat, že ses "nechala hned zbouchnout" jen abys dostala zajištěnýho chlapa. Vím, že Ti to zní asi divně, ale kamoška tohle zažila a nebylo to nic příjemnýho. Jen doporučuju dodělat si v klidu školu, najít si práci, udělat si aspoň ten rok praxi a pak teprve ta mateřská. Zase ale na druhou stranu, pokud nechceš jít na vysokou, tak doporučuji to začít zkoušet, vzhledem k Tvému věku, tak třeba nejpozděj ve 22. My s tím začli až když mi bylo 25 a teď mi je 28 a mám za sebou 5 pokusů IVF. Podotýkám, že už jsem teda ve čtvrtém měšíci .

Jinak Ti přeji hodně štěstí ať už se rozhodneš jak chceš ...

Ahoj, jmenuji se Janča jsem s mím manželem od 13let, jsme slopu moc šťasni, na miminko jsme počkali do mích 24let a určitě nám nic neuteklo. Máme syna a strašně si ho užíváme oba dva. Takže určitě bych doporučila trochu počkat nic ti neuteče spíš naopak.:cool:

ahoj Zuzo, možná už ti to někdo radil ale říká se že když ti poradí více lidí tak o tom začneš přemíšlet... já sama jsem otěhotněla před 11 týdny a je mi 20 let... s přítelem nám to nejdřív nešlo ale taky jsem plánovala že si najdu práci a za rok na to hupsnem. No já dodělala školu r.2010 a podívej se jak sem dopadla, ted nemám peníze protože podle cosiálky nemám na nic právo a su zavyslí člověk a věř nic příjemnýho to není napiš jak na tom si a já ti porádím dál... Mercenaries...